Radek započal své vysokohorské dobrodružství neúspěšným pokusem o zdolání Mt. Everestu v roce 1994. Kouzlu nejvyšších hor však naprosto podlehl a při své druhé výpravě do Himálaje v roce 1998 se mu podařilo vrcholu Mt. Everestu dosáhnout. Následovaly roky návratů s nespočtem expedic v jejichž průběhu velmi pozvolně uzrávala myšlenka, pokusit se o dosažení všech čtrnácti nejvyšších vrcholů světa. Hor převyšujících svou výškou magickou hranici 8000 metrů nad mořem.

Dosažení tzv. Koruny Himálaje, jak se 14 nejvyšším vrcholům světa říká, ale nebylo Radkovým jediným cílem. Tím neméně důležitým bylo i dosáhnout jejich vrcholů bez služeb výškových nosičů nebo použití umělého kyslíku. Speciálně druhý fakt, že si Radek při svých výstupech nepomáhal umělým kyslíkem, velmi výrazně zvyšovalo náročnost jeho výstupů. Natolik, že podobné výstupy mají v horolezeckých statistikách vlastní kategorii a Radek je po završení jeho několikaletého snažení, teprve 15. člověkem na světě, kterému se bez pomoci umělého kyslíku podařilo na všechny vrcholy nejen dostat, ale také se z nich v pořádku vrátit.

Pohyb v horách, natož těch nejvyšších, má zákonitě svá rizika. Přežití vyžaduje obrovské zkušenosti, fyzičku, ale také specifický přístup a myšlení. Ten Radkův celkem výstižně definuje jeho výše uvedené motto. A byla by chyba si ho vykládat jako laxnost nebo lehkomyslnost. Je to spíše pochopení, že život jsou vržené kostky a na každého občas čeká nějaká ta nešťastná náhoda. Jenom na nás pak je, jak se k ní dokážeme postavit, vyrovnat se s ní a hlavně - jít dál.

Radek souhrou neštastných náhod, díky na sobě nezávislých zdánlivě nevýznamných rozhodnutí, utrpěl během sestupu z Annapurny v roce 2012 těžké omrzliny na většině prstů u nohou. I přes poměrně velmi rychou zdravotní pomoc, sedm operací a obrovské úsilí doktorů, přišel Radek o celkem jedenáct článků prstů. Annapurna byla 13. horou na jeho cestě za Korunou Himálaje. Třináctou… Jak ale jeho druhé motto napovídá, sny jsou od toho, aby se plnily. A tak i přes menší handicap, který amputované prsty představují, se Radek vrátil o dva roky později do Himálají aby svůj sen dokončil. Cílem nebyl žádný menší kopec, než obávaná K2. Pokud nejde o život…

Někdo se možná zeptá proč? Proč riskovat? Odpovědí může být ale tisíce. Odpovědí může také být, že ten kdo ví se nepotřebuje ptát, a ten kdo neví, by stejně odpověď nepochopil. Vlastní ego, možná nějaká ta sláva a uznání… Bez pochyb je jednou ze správných odpovědí láska k horám. Jejich krásám, dobrodružství, jedinečným zážitkům, které v nich člověk zažije. Jako svědectví může posloužit několik dokumentárních filmů, fotografie, výstavy, knihy. Upřímně a bez zbytečného přikrašlování vypovídající příběh rodáka z Vysočiny na jeho cestě za snem.