V Klubu bláznů Mont Ventoux

Tak to máme za sebou. Všech osm borců, kteří si dali cíl 3× za sebou vyjet na vrchol nevyměklo. Chlapy z Generali Investments zvedli hozenou rukavici a společně s Martinem Koukalem a Jirkou Pospíšilem jsme se zařadili do Klubu bláznů Mont Ventoux. Pro mě příprava na expedici do Austrálie, kde je cílem nejen nejvyšší hora kontinentu, do Koruny Světa patřící Mt. Kosciuszko 2 228 m. Ale mým „Everestem“ tam je Crocodile Trophy – vytrvalostní závod na horských kolech. A tak trénuju. Pojedu v týmu, kde bude drtivá většina kluků z Vysočiny, z NMNM. A myslí na bednu!

Do Francie jsme vyráželi mým vozem Opel Zafira a díky jeho úžasný vychytávce – integrovanýmu nosiči kol jsme měli komplet volnou i trojsedačku vzadu, tak že jsme se na 1 600 km dlouhý cestě na střídačku i vyspali. Bydlení v kempu, žádný rozmazlování. I když trochu jo. Od Yate mám karimatky silný 7,5 cm :-)

Nešetřili jsme se jen na vrchol. První den 140 km, převýšení 2,2 km, následující den 120 km převýšení 2 km. No a třetí den 140 km, převýšení 4,3 km! Vrchol Ventoux je o víc jak 300 m vejš než naše Sněžka. No a když si pokud jde o převýšení člověk uvědomí, že jede z Hradce Králové 3× nahoru a dolu, je to dost :-) Hlavně první kopec z Bédionu kde jedete krom 5 m rovinky neustále jen do kopce – to bolí. I když mi Pospec namontoval na moji Charismu 66 vrchařskou kazetu, jel jsem 99 % na nejlehčí převod. Nejlepší je poslední trasa ze Saultu. Tam se dá řadit i těžší převody. Ale posledních 6 km zase dost bolí. Ani velká oslava nebyla. Tři piva a spát. Následující den nás čekalo 50 km okolo kaňonu Verdon. Celá Provence je krásná. Vrátil jsem se na kole tam, kam jsem jezdil celá devadesátá léta na skály. A za měsíc budu zase zpět - čeká mě deset dnů na legendárních trasách Tour de France. Především vrchařské etapy. Bolet to bude...

Zážitek nemusí být krásný, hlavně když je silný!