Kola na střeše

Při včerejší večeři a ochutnávce gruzínského vína padlo rozhodnutí ohledně dnešního přesunu k ruským hranicím: kola na střechu! Cesta, kterou jsme se včera vydali do Mtskhety, je stejná jako ta, kterou jsme se dnes měli na kolech ubírat na hranice. Jelikož se jedná o jediný mezinárodní přechod mezi Gruzií a Ruskem, je neskutečně frekventovaná, plná náklaďáků a řidičů závodících s časem. Alternativní, méně vytížená cesta, tu nevede. A tak jsme se ráno rozloučili s naší paní domácí a celou Tbilisi a s koly na střeše našeho teréňáku vyrazili směrem na sever. Krajina lemující silnici byla až do Stepantsmindy, našeho cíle, velice malebná. Místy jsme projížděli v nadmořské výšce kolem dvou tisíc metrů a za oblými kopečky se začaly vynořovat zasněžené vrcholky kavkazských hor. Už jsme skoro v cíli, tedy poblíž místa, odkud povedou naše kroky k vrcholu nejvyšší hory Evropy, Elbrusu.
Ještě zbývá přebalit batohy (každý z nás máme jeden cyklo a jeden velký horský batoh a společnou brašnu s náhradními díly na kola…) a nachystat je na co možná nejpohodlnější přesun prý asi pětikilometrovým hraničním pásmem mezi gruzijským a ruským hraničním přechodem, kdy budeme odkázáni pouze na své ruce a nohy.