Expedice Mt Vinson: report č. 5 - vrchol

Protože v den našeho vrcholového pokusu měl odpoledne zesilovat vítr, vyrazili jsme poměrně brzo. Přesto, že na tomto kontinentě nehrozí díky polárnímu dnu a neustálému slunečnímu svitu že člověk zatmí, vstávali jsme v 6:00 navařili a okolo osmé jsme jako první vyrazili já a Ivoš. Za náma pětice Daff, Martin, Martin, Láďa a Pepa. Ještě v Táboře jsme hodně řešili, jak se obléct. Když jsem na sebe navlékl péřové kalhoty bylo mi strašné vedro, takže nakonec jsem se opět vrátil do modelu dvou vrstev spodního prádla Sensor a to samé jsem měl i navrchu. Plus lehkou péřovku Yetti. Sice jsme chvilku šli bez ní, ale po čase a s narůstající výškou začal vítr sílit a donutil nás se obléct. Několikrát jsme počkali na opozdilce, aby jsme se na vrchol dostali společně, ale protože v pětce byly opravdu pomalejší nakonec jsme se po domluvě trhli. V okamžiku, kdy my jsme se dostali na hřeben jsme zároveň vyšli na silný vítr. Musel jsem na sebe navléct silnou péřovku od High Pointu. Jednu chvíli jsme si mysleli, že už jsme na vrcholu nejvyšší hory Antarktidy, ale o několik set metrů dál jsme uviděli další ještě o něco vyšší vrchol. Hřeben byl exponovaný i když ne nějak těžký. Společně s Ivošem jsme na nejvyšším místě kontinentu nakonec několik desítek minut pobyli, než jsme nafotili okolí a českou vlajku. Potom jsme hledali místo, kde bychom se ukryli za skálu před vichrem který dost mohl dosahovat 50 km v hodině a teplota byla minus 25 stupňů. Nic jsme bohužel nenašli a tak jsme se vydali na zpáteční cestu protože na otevřeném terénu nešlo na kluky čekat. Potkali jsme je uprostřed hřebenu objali jsme se a oni pokračovali k vrcholu, zatímco my jsme se vydali na sestup do tábora ve výšce 3800 m. Mount Vinson nejvyšší vrchol ledového kontinentu byl dosažen!