Snídaně až do postele :-)

Posilněni džbánkem místního, mimochodem velmi chutného piva Kosciuszko, které se v Thretbu vyrábí z tamní pramenité vody, jsme hned po návratu z kopce, tedy 29. srpna, tranzitem pokračovali vstříc dalším dobrodružstvím. Bylo nutné se vrátit do městečka Cooma, kde jsme si den před výstupem na Mt. Kosciuszko zapůjčili sněžnice, hůlky a řetězy na auto. Ty je nutné mít v národním parku Kosciuzsko v každém vozidle, které nemá náhon 4x4, i když na silnici není žádný sníh…Obchod, kde jsme vše pořídili asi za 60 dolarů, založil v roce 1985 Čech, který emigroval do Austrálie po druhé světové válce. Ten už bohužel zemřel, ale my měli to štěstí, že jsme zastihli a popovídali si o vášni, která předcházela založení tohoto největšího australského „Snow“ obchodu s jeho společníkem, velmi sympatickým Australanem.
Kdybyste teď měli po ruce mapu Austrálie, určitě byste uhodli, kam vedla naše cesta z Coomy. Necelé dvě hodinky cesty totiž zabere dostat se odtud k břehům Tichého oceánu. Protože den už pokročil a slunce tu zapadá už v sedm, rozhodli jsme se, že přenocujeme ve městě Bega, která leží asi dvacet kilometrů od pobřeží. Tady jsme, na rozdíl od předešlé noci, měli na ubytování štěstí a konečně se zahřáli. Možná víc, než teplá voda a postel, nás ale u srdce zahřála pohostinnost a vstřícnost manželského páru, majitelů motelu „Southtown motor inn“. Další překvapení stálo za dveřmi pokoje hned v osm hodin ráno: po nenápadném zaklepání na dveře vstoupil pan domácí s podnosem a snídaní pro krále až do postele!
Po necelé půlhodince jízdy jsme se z Begy přesunuli do Tathry. Ta už leží na samotném pobřeží oceánu. Místní sdílní rybáři na molu „Tathra wharf“ nás poslali k útesům, kde je možné zahlédnout velryby. Byly už daleko od pobřeží, ale najdete je na jedné z fotek?
Dalších asi padesát kilometrů vede silnice téměř těsně podél písečných pláží. Radek se kochal krajinou ze sedla kola a já poprvé v životě testovala jízdu v autě na opačné straně silnice. A protože jsem od přírody levák, docela mi to jelo. V Bargamui jsme po čichu zakotvili v restauraci, kde rybí maso nemůže být čerstvější a snad taky chutnější… Jediné, co nás v ten den zaskočilo, byla vzdálenost od Sydney. Natankovali jsme tedy plnou nádrž a zamířili na sever. To už jsme ale tušili, že večerní návštěvu nestihneme. Austrálie je prostě "trochu" o jiných rozměrech než Česko.