Prvních 400 Km je za námi

a to je vzdálenost, kterou někdy doma ujedeme i za čtvrt roku. Na dnešek nám celou noc bubnoval na střešní okno déšť. Líp nebylo ani při snídani. Musím přiznat, že jsme měli zaječí úmysly a pomýšleli na to, že nasedneme do Movana a popojedeme mimo déšť. Byl jsem si ale vědom toho, že někteří by nás roznesli na kopytech... Po desáté, kdy se déšť změnil v mrholení, jsme se nakonec rozhodli a vyrazili. Byl to závod s dešťovými mraky, který jsme nakonec vyhráli. Poslední kilometry dnešní stopadesátikilometrové etapy jsme dojeli v bouři a průtrži mračen. A když jsme pak konečně našli ubytování a svlékli promočené dresy, byli jsme opravdu šťastní.
Až dosud jedeme na silničkách Author. Dnes první defekt, což je běžný servis, který jsme schopni vyřešit během pár minut sami. Naše upravená horská kola zatím odpočívají v Oplu a trpělivě čekají, až přijde jejich chvíle.
V Movanu odvádí skvělou práci náš kamarád, Novoměšťák Tomáš Pojezný, řidič auta a dronu, fotograf, videorekordér, serviceman...
Předpověď na zítra je slibná, nechme se překvapit, jestli vyjde...