První den na asijském kontinentu

V jednu hodinu odpoledne, čtvrtý den od vyplutí z ukrajinského přístavu Illychevsk poblíž Oděsy, jsme konečně přistáli na druhé straně Černého moře. Tam nás už druhý den nedočkavě vyhlížel náš nový doprovod, Gruzínec Sosa. Dvoudenní zdržení na moři bylo způsobené tankováním na širém moři a bouří, která nás nepustila do přístavu. Přístav Batumi nás překvapil. Už zdáli bylo vidět několik zajímavých architektonických dominant, a jak jsme při výměně peněz zjistili, i město jako takové je velice příjemné. Auto, se kterým nás očekával Sosa bylo výrazně menší než náš Opel Movano, a chvíli jsme nikdo z nás nevěřil, že se do něj všichni, včetně kol, vejdeme. Ale kde je vůle, tam je cesta… Heslo, které platí v mnoha směrech.
Já jsem bohužel nenašel cestu k penězům. Obě karty a několik bankomatů, které jsem zkoušel, mi odmítaly vydat hotovost a to jak místní měnu Lari, tak i americké Dolary, kterými tu lze platit také. Naštěstí jsem měl sebou bankovky Eur a tak jsem základní finance získal jejich výměnou.
Naše další cesta vedla do nejbližší kavárny, kde jsme se po téměř pěti dnech připojili k Wi-Fi, zaslali zprávy a nově pořízené fotografie. Dá se říct, že čím dále na východ, tím větší možnosti volného Wi-Fi připojení na místech, kde byste Internet nikdy nečekali.
Sosa už měl předem nastudovaný plán naší cesty a jelikož tři dny před i v den našeho příjezdu pršelo, odvezl nás do horského sedla Goderdzi Pass autem. Jeho Mitsubishi Delica si hravě poradila s krkolomným horským terénem i hlubokými výmoly a vodou v nich. Olča, pro kterou je- kromě přímořského letoviska v Turecku- tento výlet asijskou premiérou, je překvapená nejen z místních „tureckých“ záchodů, ale i volně se pasoucích krav ve městech, které si podle Sosy jen tak vyšly během dne na město a večer se zase spokojené vrátí domů.
V nadmořské výšce 2100 m, kde jsme nakonec spali, poletoval sníh. Den předtím jsme na lodi užívali pálivé sluneční paprsky ve třicetistupňovém vedru…