Na našem Movanu odškrtáváme už čtvrtou vlajku

Vstáváme do slunečného dne. Po vydatné snídani balíme a opouštíme oázu klidu a pohody, kterou jsme včera večer našli nedaleko městečka Cece. Před cestou ještě nezbytná kontrola a promazání kol a vyrážíme. Směřujeme na jih. Naším cílem je dnes překročit maďarsko-chorvatské hranice. Celý den pálí slunce, okolní, poměrně monotónní a jen lehce zvlněná krajina, nenabízí velkou rozmanitost. Naše cesta k městu Szekszárd vede většinou podél nekonečných lánů odkvetlých slunečnic, vinic a zoraných polí. Cyklistu na celé naší dnešní trase potkáváme pouze jednoho. Větrem ošlehaný místňák bez helmy, který asi míří domů z práce, nám s úsměvem od ucha k uchu už zdáli mává. Při tak malém počtu cyklistů na místních komunikacích se zdá, že výstražné značky "pozor cyklista", jsou tu snad postaveny jen kvůli nám.
Náš řidič Tom zodpovědně dokumentuje naše celé osazenstvo. Je vybaven kamerou a foťákem Canon a pomocí dronu zabírá naši cestu i z ptačího pohledu. Díky němu máme po pěti dnech cesty už několik hodin videí a desítky zdařilých fotek.
K hranicím s nejvýchodnější částí Chorvatska se dostáváme kolem šesté večer. Slunce stále pálí a my stojíme v dlouhé frontě aut, vedle nekonečné kolony kamionů poslušně zaparkovaných v pravém jízdním pruhu. Stojí tu snad celý den a nám připomínají časy nedávno minulé, kdy byl na hranicích takový obrázek na denním pořádku. Dnešní fronta je ale způsobena průjezdem nějakého papaláše, jehož ochranka čítá snad pětadvacet aut.
Když sesedáme z kola a hledáme místo k přespání, naše tachometry ukazují 133 kilometrů a průměrnou rychlost 27km/hod. Zítra nás čeká přejezd do Srbska a nocleh snad někde poblíž města Novi Sad…