Říká se, že co není v hlavě, musí bejt v nohách. V mém případě platilo, co není v hlavě, bude na nohách. V mém případě to byly sandále, ve kterých jsem ráno v mrazu vyrážel na horském kole do prvních kilometrů po Gruzii. A navíc samozřejmě jen v bezprstých cyklistických rukavicích. V chvatu, když jsme se balili, jsem totiž své cyklistické tretry omylem poslal domů. Stejně tak jsme domů poslali v rámci odlehčení a rozmazlení třicetistupňovým teplem v evropských etapách většinu teplých dresů a cyklodoplňků. A tak jsme na sebe navlékli co dům dal, došlo i na termoprádlo Craft, se kterým jsem počítal až na výstup na Elbrus. Olča nasadila do boje bundu HighPoint Radical-RJ a zdá se, že už ji ze sebe nesundá.
První kilometry v mlze a ranním chladu byly opravdu krutý, prsty na nohách byly v pohodě :-), ale prsty na rukách na brzdových páčkách trpěly. Naštěstí jsme rychle ztráceli výšku, oteplovalo se a mlha se rozpouštěla. Dole se před námi otevřely úžasné výhledy, ale drsná krajina a dřevěné chaloupky vykukující z mraků v sedle nás fascinovaly úplně nejvíc. Po dvaceti kilometrech jsme se dostali ze šotoliny na rozbitou asfaltovou silnici a po dalších dvaceti kilometrech jsme si představovali, jak krásně by se tudy frčelo na našich silničkách.
Etapa končila po stopatnácti najetých kilometrech ve skalním městě Vardzie. To bylo vybudováno ve 12. století a než bylo zčásti zničeno zemětřesením, dokázalo v době svého největšího rozkvětu pojmout až 50 tisíc lidí! V současné době je možnost za 4 lari (což je v přepočtu asi 40 českých korun) toto město čítající 750 místností a dva chrámy, ve kterých stále žije několik mnichů, navštívit.
Komentáře