Cesta za Halászlé

Noční déšť ráno ustával, takže jsme naštěstí vyjížděli jen na mokrou silnici. Stejně tak, jako si naše zadky zvykají na silniční sedla, i naše pětičlenná skupina si začíná zvykat na sebe. Jak se říká, spolupráce si začíná sedat. Zatímco Pavel Hendrych si na cyklokrosovém kole užívá samoty a pozvolnějšího tempa se svou navigací, já, Oli a Pavel jedeme na silničkách v háku a na maďarských rovinkách letíme jako šípy. Krásná příhoda byla, když nás v jednom kopci dojel kamion a jel dlouze disciplinovaně za námi, zahlásil jsem "miláčku, zvedni se a šlapej ze sedla, ať z toho ten řidič aspoň něco má, když je na nás tak hodnej". Načež se přede mnou zvednul ze sedla Pavel a začal kroutit zadkem. Dodnes jsem netušil, jak ten náš společný výlet na Aljašku bral :)
Největším naším problémem je dostat se přes velká města se zákazy vjezdu na kolech. To nás někdy zdrží i hodinu a vykolejí z tempa. Když jsme dnes na stém kilometru objevili úžasnou rybárnu s restaurací a komplexem asi patnácti rybníků, cíl naší etapy byl jasný. Nešlo neuposlechnout volání po maďarské rybí specialitě, Halászlé. V ubytovacím komplexu je navíc sauna a wellnes, což se po pětistech kilometrech vždycky hodí.
Zítra opouštíme maďarské území a přejíždíme do Chorvatska...