Češka koča

Sobotní výšlap na Českou koču trval od parkoviště, kde jsme zanechali auto, asi hodinu. Z mraků, které se nad námi honily, pršelo skoro celou cestu, občas jsme z dálky zaslechli slabé hřmění. To pokračovalo až do pozdního večera a vytvářelo krásnou zvukovou kulisu ještě krásnějším výhledům do okolí. Koča se ale dnes vyloupla do modré oblohy a teploty kolem pětadvaceti stupňů. Od samého rána přichází desítky turistů. Někteří zde svůj výšlap skončí a přespí, někteří se občerství a po pár hodinách strávených zde sestupují zpět do údolí, někteří naopak pokračují dále, většinou na Grintovec 2 558 m, nejvyšší vrchol Kamnicko-Savinjských Alp.

Je nás tu spolu s Laďou Jirásko a jeho synem Ondrou z CK Alpy asi třicet Čechů. Koča pojme až 60 nocležníků a dnes je plně obsazeno. Vaří tu skvěle pod vedením Karmen, bývalé ženy horolezce Dava Karničara (tragicky zahynul loni na podzim), která spolu se čtyřmi pomocnými silami (z nich jsou mimochodem dvě Češky) dokáže za poněkud bojových podmínek vykouzlit úžasné dobroty. Do sprchy v suterénu Koči přitéká voda, která pramení asi 100 výškových metrů nad chatou, takže užít ji je při jejích šesti stupních opravdový očistec.

Kolem poledne, kdy se vrací většina naší party z výšlapů, tu panuje úžasná atmosféra. Pijeme českou Plzeň, přikusujeme pražskou šunku a se sluncem nad hlavou užíváme svůj čas s lidmi, kteří toho o České koči a české stopě v místních horách vědí mnohem více než my. Čas letí jako bláznivý a je tu večer. Všichni míří na kutě, protože elektřina z místního generátoru funguje pro veřejnost jen dvě hodiny denně. A přesně ve 22:00 je večerka. Takže, kdo si nestihl dobít telefon, má dalších 22 hodin smůlu.