Vrcholový dny

1. 1. 2019
Jsme "proflákali" dole, v 4 400 m. Ale vzhledem k tomu, že před tím jsme dost běhali, nevadilo to, je třeba umět i odpočívat. I když se to ve mě rvalo, jestli jsme neměli dát pokus den před tím.

2. 1. 2019
V 10 hodin vyrážíme z Plaza de Mulas a za necelý čtyři hodiny jsme v 5 600 m. Slušný, 1200 m výškových. Stavíme stan, jen vnitřní kostru, bez tropica. Má šest prutů, je stabilní a ve vichru, který je, se mě zdá jako lepší volba, než neustále bubnujicí plachta stanu. Je tady nejsilnější vítr co jsme zatím zažili. Máme pochybnosti, zda jsme zvolili správně. Navíc, několik lidí i přes ne dobrou předpověď 1.1. dalo vrchol...! Gratulujeme.

3. 1. 2019
I když se moc v né úplně dobrým počasí nechce, vstupujeme oba nad Campaneto Cólera do 6 150 m. Při sestupu se amík směje, když mu říkáme, že na vrchol jdeme z Nido de Condores. Od vrcholu nás dělí skoro 1 400 m. Ale nakonec na Aljašce jsme dali skoro 2 000 m najednou...!

4. 1. 2019
Od dvou v noci vařím ze zásob vody, kterou udělal večer Jirka. Ve 3/4 na 4 jsme na cestě. Zima, vítr, pochybnosti... Oba máme krizi v 6 400 m, kde nasazujeme mačky. Navíc za chvilku následuje traverz, kde je opravdu brutální vítr. Ale ten je zde víceméně pořád. Věděli jsme to, mentálně se nachystali, ale dost lidí to tady točí. My ne. Za hodinu odpočíváme pod skalou. Následuje kamenný sráz, kde Jirka "musí". Já pomalu, ale neustále lezu dál. A najednou není kam...!
Vrchol nejvyšší hory Jižní Ameriky.