Kdo si počká ten se dočká...

Čekáme několik dnů a neustále koukáme nahoru nahoru, kde není ani mráček a vlastně se tak nedá identifikovat, jestli předpovědi, který máme jsou správný. Ale podle toho, jak se vrací lidi zmordovaný a s tím, že posledních několik dnů nikdo nevylezl, tak je jasný že ano. Malá šance byla na přelomu roku, ale i tak vítr, který v oblasti vrcholu řádil podle jisté stupnice síly větru vyznívá takto: "ulamují se větve, chůze proti větru je normálně nemožná..."! No a pokud se k tomu téměř v sedmi tisíci metrech přidá teplota mínus 20 stupňů, výsledek je skoro -50 °C.
Naší jedinou šancí je díra 3. až 4., takže zítra ráno vyrážíme do Hnízda kondorů hnízdit i my. Následující den se přesuneme do výšky 6 000 m a v noci plánujeme vyrazit směr vrchol.
Pokud by se podařilo to co máme v plánu, za několik dnů nás čekají cestou zpátky po 14 dnech první poslové toho, že příroda není jenom kámen, sníh, led a hlína, ale taky květiny, tráva, barvy... Nikdo, kdo nezažil tyhle kontrasty si nedokáže vážit věcí co máme běžně okolo sebe. Pamatuji, když jsme se vraceli z naší úspěšné expedice na Mount Everest v roce 98 kde jsme měli základní tábor ve výšce 6400 m a strávili jsme tady téměř měsíc a půl, tak v okamžiku, když jsme se vraceli Jeepem do civilizace, najednou jsem vykřiknul, nechal zastavit a mám fotku jak šest strhaných a drsných chlapů leží okolo jednoho zakrslého rozkvetlého zvonečku...
Držte nám palce.