25 let to bude příští měsíc od okamžiku kdy jsme stáli na vrcholu Mount Everestu.
Teprve jako 12. a 13. člověk bez kyslíku ze severní strany z Tibetu.
A právě cestě přes Tibet je věnován tento příspěvek. Tajemná, nejvýš položená země naší planety, proslavená budhismem, dalajlámou... A smutným příběhem okupace komunistickou Čínou.
Proniknout na korbě náklaďáku přes hradbu hlavního hřebene Himaláje byl v té době dobrodružný příběh. Sesuvy skal, sněhové laviny, do téměř kolmých svahů vyhloubená cesta, kde dole v roklích divoké vody omývaly vraky aut, která neprojela...
Najednou obrovská, nekonečná náhorní planina, kde každý hliněný brdek představuje horu vysokou 5 a nebo 6 tisíc metrů!!! A lidé, kteří v prostých, drsných podmínkách žijí bez reptání svůj pozemský život.
Nejdřív daleko na obzoru vidíme opět "Bohyni, matku země." A po několika dnech cesty a aklimatizace míjíme nejvýš položený klášter světa a jsme opět po čtyřech letech na úpatí "Hory, Hor!"

Fotografie
1. Nakládání yaků před dvoudenní pochodem do výšky 6 400 m. Tam jsme budovali předsunutý základní tábor. Mimochodem jde téměř o výšku kde na K2 sestaví 2. výškový tábor!!! V něm jsme žili téměř 40 dnů...
2. Občas z toho sněhu prostě napadne o něco víc...
3. Nosiči kteří nám přenášely expediční sudy přes lavinový zával.
4. Nalevo "Bohyně, matka Země "a napravo "Tyrkysová bohyně."
5. Lidl...
6. Dodávky masa jsou vždy absolutně čerstvé
7. Pohled z "Bílé pevnosti" vysoko nad vesnicemi a políčky připravenými na jarní setbu.
8. Moji noví kámoši.
9. Generace Z
10. Rumbuk, nejvýš položený klášter na světě. Téměř v 5000 metrech...