Shisha Pangma 2004 alpským stylem a s prvovýstupem.

První týden v říjnu jsme se po návratu z Pungpa Ri dávali dohromady. Psychicky i fyzicky. Nedostali jsme se až na její vrchol, vyhnalo nás sněžení a úplně jsme si nebyli jistí, jestli dosažená výška a jen jedna noc v 7 000 m je dostatečná aklimatizace pro alpský pokus na osmitisícovku. Tušili jsme, že je to tak tak na hraně. A pokud, musíme být každopádně hodně rychlí. Ale na druhou stranu jsme nevěděli co nás čeká a počítali jsme časově cestou nahoru šest a sestup polskou cestou až čtyři dny. Na to jsme museli být nabalení každej v jednom batohu. Oblečení, horolezecká výzbroj, lana, lopaty, plyn, vařiče, nádobí, jídlo, stany, spacáky, karimatky, termosky, fotografická a v mém případě i filmová technika, osobní věci. Šestého října jsme vyrazili! Cestou nabrali materiál zanechaný nedaleko pod stěnou Pungpa Ri. Takovým batohům o váze víc než 30 kg říkáme „těžký svině“ a nebo podle Tarantinova filmu ( hádejte jakýho )„mrtvej negr“. Jenom nést takovej batoh je téměř nelidský, natož s ním lézt. Pravda, malinko se odlehčí, když na sebe dáte úvazek a na něj navěsíte matroš, do ruk vezmete zbraně. Ale tu váhu nahoru, na horu táhnete stejně. Ale nedá se nic dělat, nosiče jsme nikdy stejně jako kyslík nepoužívali. Po celodenním výšlapu z BC a přelezení skalních prahů vedle ledovce jsme s přicházející tmou stavěli stany na úpatí hrozivé jižní stěny. Hleděli jsme s obavou a respektem. Věděli jsme, že před dvěma lety tady při nástupu zahynul v lavině Alex Lowe – americká horolezecká legenda. A i to, že deset let před námi se o stěnu pokoušela čtveřice Čechů. Nevylezli a navíc domů se vrátili jen tři..! Memento, varování které nešlo pominout a obavy i pochybnosti vyhnat z mysli. Ráno jsme vstávali snad v pět hodin, ještě se tmou. Navařit, zbourat stany a nabalit ta „svině“ na záda. Za námi už se na vrcholcích sedmitisícových štítů objevovalo slunce, když jsme vyrazili do stěny. prvních tři sta metrů choďák ale potom to začalo! Navíc jsme museli oproti původnímu plánu změnit trasu. Žlabem kterým jsme chtěli lézt kolmo vzhůru padalo tolik kamení že pravděpodobnost zásahu byla víceméně jistota. Museli jsme vytraverzovat doleva do volné rozlehlé ledové stěny. Ten den jsme byli na cestě třináct hodin. A těch posledních devět jsme lezli non stop na zbraních a předních hrotech maček. Samozřejmě že bez jištění a s absolutně minimální možností odpočinku a občerstvení unavených těl. Pod sebou víc než kilometrovou propast…! A výška od úpatí se neustále zvětšovala. Až v 6 800 m jsem našel vpravo od našeho výstupu trhlinu pod obrovským, převislým sérakem. Desítky tun ledu visící nám nad hlavama nás strašil celou noc. Jak říkal Zdenek: „To by byla pěkná tečka za tím naším příběhem“! Na druhou stranu jsme ušetřili obrovské množství sil. Pokud bychom museli sekat plošiny venku v e stěně podobně jako na Pungpa Ri. Znamenalo by to minimálně pět hodin práce a stějně by jsme měli minimální plošinu, kam by se stan sotva vešel. Občas je třeba vybrat menší zlo. Sérak z nás do rána neudělal protlak a ráno nás na rozdíl od večera přivítalo slunečními paprsky na nejbližší osmitisícovce Manaslu a v dálce i Annapurně, Dhaulagiri. Před námi byla obrovská část hlavního hřebene Himaláje. A taky další den lezení…

Pokud je Vám povědomé oblečení ve kterém jsme komplet všichni lezli, není se čemu divit. Byla to jedna z prvních expedic po přejmenování značky Sport Schwarzkopf na High Point. Šlo tehdy o našeho generálního sponzora. HIGH POINT a jejich veškeré výrobky mě provázeli celou Korunou Himaláje a i nyní Korunou Světa. Žádná outdoorová značka u nás nemá tolik vrcholů osmitisícovek jako tahle malá rodinná firma ze Šumavy!

Komentáře

Nikdo sem ještě nenapsal komentář. Napište nějaký!

GENERÁLNÍ PARTNER

Staňte se generálním partnerem
projektu Koruna světa!

Více informací na telefonu +420 602 537 277 nebo email adrese

HLAVNÍ PARTNEŘI
PARTNEŘI
MATERIÁLEM POMOHLI
PODPORUJI
Copyright © 2016 Radek Jaroš . Design by Pavel Blažek
| Instagram | Facebook