inicio mail me! sindicaci;ón

GB F I D NED PL P RUS SK SLO E UA

RADEK JAROŠ

K2 Expedice 2014

Zbaven zbytečně hustého vzduchu

Brzké ráno, růžové příznaky na vrcholech. Mlčky kráčíme ve třech po ledovci. Křupe led a firn. Kličkujeme morénou, posléze mezi trhlinami. Náklady na zádech se usazují, nazývané Galošem nepěknými jmény. Dosahujeme depozitu materiálu na suťové skále na úpatí pilíře. Nasazujeme plnou zbroj, helmy jsou nezbytností, dárečky shora časté. Stoupáme hlavním, postupně vedlejšími žlábky. Konečně!!! Cepíny se zakusují do jiskřivého bílého, občas zaskřípou mačky po skále. Nekonečná slast.V hlavě se obnovují vzpomínky, tudy jsme hledali cestu před šesti lety.

Tábor 1. Dva stany odvážně vztyčené a sešněrované ke skobám na ostrém skalním hřebínku, orlí hnízdo. Výhled přímo na ledovec devět set metrů pod námi. Opatrně umisťujeme materiál, pít, aklimatizace je v ostré fázi. Včerejší skupina sto metrů nad námi fixuje první část cesty na zítra. sestupují, vítáme se, domlouváme, za chvíli pokračují v sestupu. Zůstáváme sami, vaříme, myšlenky na zítra. Čeká na nás všelijaká robota… Švidri s Galošem se zabydlují ve stanu na plošince, kde jsme před šesti lety lámali kámen jako Spartacus v začátcích své kariéry a stavěli podivnou, nedůvěryhodnou pyramidku. Na ní se bydlí od té doby. Já obydluji druhý stan.

Brzy ráno, ve stanu hluboko pod nulou. Hulákáme na sebe, vaříme, balíme. Po osmé se daří začít lézt. Testujeme první desítky metrů fixních lan, první strmé žlábky. Brzy se dostáváme obtížnějším výlezem do panenského terénu. Vidíme stará fixní lana. Lezeme, kopeme, opravujeme štandy, natahujeme nová lana. Skála je mizerná, zatlouci skobu je malé umění. Na sněhové kotvy je sněhu málo. Dlouhý traverz je nepříjemný, špatně vrstvená skála, každou chvíli stará lana povolují. Prokopávám převěje. Opatrně, jištění na sedmimilimetrové repce, není příliš příjemné. Ale postupujeme, klíčový výlez za námi, doškovité plotny se zlepšují, dostáváme se do strmého sněhového pole vedoucího do ledového žlábku. 200 metrů nad námi vyčnívá převis, tam chceme umístit tábor 2. Poslední traverz maličko si zpívám, sundávám mačky. Galoš naposledy pronese cosi nepěkného na adresu krysy na zádech, jsme na místě.

Fixujeme materiál na skoby, stavíme plošinu pro stan. Ochlazuje se, rádi zalézáme do stanu, vaříme. Rozhled v krásném počasí, obrovský odtrh séraků na dosah ruky. Odtamtud odjela v roce 2001 největší lavina v mém živote. Přežili jsme ji s Radkem v táboře 1. Přeběhlatenkrát celý ledovec a vyběhla naproti do svahu Broad Peaku. Tentokrát, zatím, pouze dvě něžné návštěvnice elegantně šustí do údolí, provázeny naproti sestřičkami z Broad Peaku. Idyla – a ten vzdoušek! Švidriho oči sice trpí, 6400 metrů je znát. Ale tábor 2 stojí!

Stmívá se, Galoš nic neřeší, má rád prostor. Péřová kombinéza, spacák, karimatka, skromná plošinka nad 1300 metrovým srázem. Bivak pod hvězdami. Před spaním kontroluji teploměr, zatím mínus čtrnáct. Galoš chrochtá spokojeností, já se raději tulím ke Švidrimu. Při troše představivosti docela atraktivní chlap, hlavně je-li tma, není nic vidět a mám rýmu, takže ani nic cítit. Dobrou, chlapi.V noci rozruch. Galoš vylétl ze spacáku jako čert z krabičky, bez bot, bez maček. Rychlé hmaty u skob, fixní lano letí do temnoty pod námi a už visí, chlapec jeden odvážná. Zachránil čistotu svou i spacáku. No, hlavně že je zpět. Uklidňuji tep a dospávám.

Ráno povinné vaření, hlavně pít, pít, pít. Tady už rozhoduje bolení hlavy, tady už pozor na výškovou nemoc. Nespěcháme, čekáme na sluníčko. Sbaleno, nastupujeme na fixy, slaňujeme. Pod ledovým žlábkem potkáváme další trojici, která nás střídá ve dvojce. Říkáme si co a jak, good luck, pokračujeme do traverzu. Tam létají kameny a led shora, spěchám, nesvačil bych tam.

Ve žlabu nad táborem jedna najednou hnusný skřek pode mnou. Se spolulezcem se trhá fixní lano, pád. Po padesáti metrech šťastný konec u skalky. nekomentujeme, sestupujeme dále. Ještě je co opravovat. A k dokonalosti orlů daleko, na naši adresu.

Martyrium rozbředlého lavinézního sněhu v závěrečném žlabu. Na mačkách se lepí nebezpečné bakule. Závěrečný, mírnější úsek sjíždím jako zamlada v Tatrách, po zadku, cepín úporně brzdí. Shazujeme lezecký materiál v depozitupod stěnou po ledovci do základního tábora. Sem tam natržené nohavice mačkou. Galoš svléká rukavice děravé od práce s lany. Prý má ještě jedny :-)

Zápach, narážíme na starou mrtvolu horolezce. I to k horolezectví patří. Tahle však neleží zrovna šťastně. Jedna z klíčových věcí je brát v základním táboře vodu z nezávadného potoka na ledovci. A tady hrozí nebezpečí, že my i ostatní expedice bereme vodu tekoucí odtud.

Základní tábor, pohoda, . Předpověď ještě stále dobrá. Hned děláme plány. První skupina znovu vyráží s cílem nade tábor 2. My po denním odpočinku. Rádi bychom postavil tábor tři v 7100 metrech. Inshallah.

Hlavně rychle zpět na pilíř. Nahoru. Však říkám, zde v základním táboře je zbytečně hustý vzduch. To bychom mohli klidně k Mácháči.

Zdeněk Abdul Hrubý, starý sokol

, Zobrazeno 1 715 x.



Není žádný komentář

Komentáře bohužel nejsou v současné době povoleny.